Vzdělávání na Podbořansku

Informační portál projektu MAP ORP Podbořany

Aktuality

Projekt

Výstupy projektu

Aktuality: Aktuality projektu

Recenze na zapůjčenou pomůcku: Loutkové divadlo

31.7.2018:
Díky možnosti čerpat dotace na nákup různých pomůcek a učebnic bylo zakoupeno několik pomůcek. Zde je další recenze od paní Mgr. Kateřiny Procházkové.

 

Loutkové divadlo jako komunikační prostředek při zapojení dětí do výchovného systému ve věkových kategoriích předškolního vzdělávání a vzdělávání základních škol.

Mgr. Kateřina Procházková

Využití divadla v rámci metody dramatické výchovy při rozvoji komunikativních a komunikačních dovedností dětí s narušenou komunikační schopností v přeškolním věku s využitím této metody pro studenty základních škol v rámci využití jejich zlepšení při zapojení do výchovného systému.

Vzhledem k zaměření Rodinného & Mateřského centra Jonáš jsme se zaměřily na komunikaci dětí předškolního věku a také dětí na 1. stupni škol

Dramatická výchova jako prostředek komunikace mezi světem dětí a světem dospělých je zatím v našem systému školství na periférii a často není na školách ani školkách vůbec. Zvláště pro introvertní děti se často může stát divadlo jedinou možnou cestou spojující tyto světy a pomoci jim překonat jejich bariéry v komunikaci. Tyto bariéry nejsou u dětí jen mezi světem dospělých a jejich vlastním, ale často se vyskytují i mezi vrstevníky.

Divadlo jako komunikační prostředek k navázání kontaktu mezi dítětem a dospělým či dítětem a dětmi ve skupině, nebo k vyjádření dítěte ze svých pocitů, své fantazie, odstranění strachu vyjadřovat se nahlas před cizími lidmi, používáme pro práci s dětmi téměř od začátku naší činnosti.

Pro děti jsou loutky přitažlivé, protože hra je v dětském věku přirozenou součástí jejich života. Děti si můžou do hry promítat své problémy, obavy i nepříjemné okamžiky, které by jinak nikomu nesdělily .

TESTOVÁNÍ POMŮCKY: LOUTKOVÉ DIVADLO INTERBUBAK

Divadlo je velmi sofistikované a odpovídá současnému vývoji i potřebám dětí.

Kromě klasických kulis divadlo obsahuje i světelné nasvícení, které může nejen měnit intenzitu osvětlení, ale i barevné varianty.

1. fáze: Příprava rozložení zabrala poměrně hodně času a to i včetně instalace kulis, jejichž přesným namontováním lze pak později během divadelního představení snadno měnit nejen pozadí, ale i bočnice dle potřeb hraných pohádek a příběhů.

Je také potřeba dávat pozor na osvětlení, aby nedošlo k přehřátí plastových světýlek, které umožňují měnit barvu světla.

2. fáze: Naším testováním a i dle doporučení výrobce jsme došly k závěru, že je možné rozsvěcovat divadlo nepřetržitě 30 minut max., pak je nutno světlo vypnout.

Následným testováním divadla, tj. již samotná doba představení je pro bezpečné používání všech komponent divadla ideální doba 15 minut, následně vypnutí světel po dobu nejméně 10 minut a pak lze znovu po dobu 15 minut nasvítit divadlo.

Později jsme ještě zkoušeli testovat délku představení na 20 minut a to i s přihlédnutím potřeb dětí na koncentraci a koncentraci dětských herců na jazykový projev i vodění loutek, ale tato doba je moc neosvědčila.

Kratší intervaly jsou mnohem lepší a je dobré dělat pauzy pro obě strany.

3.fáze: práce s dětským loutkohercem

Divadlo je i výborný terapeutický prostředek pro děti, které jsou v kolektivu nesmělé, nerady se projevují na veřejnosti. Ale schované za loutku či loutky, dokáží se osvobodit od svojí nesmělosti a za oponou se rozpovídají, jak bychom ani nečekali.

Děti mohou pomocí divadla projevit svojí fantazii, kreativitu i motorickou zručnost. Rozvíjí si jazykové schopnosti, učí se koordinovat pohyby s jazykovým projevem.

 

Pohled na divadlo očima dětských loutkoherců

Hrála jsem divadlo s mojí kamarádkou pro Rodinné a Mateřské centrum JONÁŠ.

Zaujaly mě u divadla loutkové postavy. Zkoušela jsem si zahrát princeznu a moje kamarádka prince a koně. Vymyslely jsme si svůj vlastní scénář o tom ... ,, Jak se princ Václav ztratil v poušti“.

Moc nás to bavilo. Dětem jsme to také zahrály a byly nadšení, tleskaly nám a nejvíc nás potěšilo, že se dětem líbily naše vtipy. Ale nejlepší na tom bylo, že se děti do toho zapojily, byly tam typické otázky, které děti pochopily a mohli na ně odpovídat. Třeba .. Kde to jsem? Děti držíte mi palce, abych našel cestu domů? A jak se máte? Kudy mám jít?

Pomocí světel, která jsou uložena ve spod a nahoře divadla, jsme mohly střídat den a noc. A pomocí kulis jsme mohly změnit polohu, nebo jaro na zimu. Díky 18-ti loutkovým postavám jsme mohly používat i krále a černokněžníka, šaška a tak dále… Bylo to nádherné.

Berenika

Přílohy :

Galerie :

Článek vyšel : 31.7.2018, počet zobrazení : ( tento měsíc)